Věřte nevěřte

Věřte nevěřte, brabantík je skutečně pes. Není to opička, kočka ani prasátko ani kombinace výše jmenovaných. Brabantík není přezdívka. Je to skutečné samostatné plemeno. Není to štěně rotvajlera, není to kříženec mopsíka a čivavy, žádný buldoček se škaredýma ušima a rozhodně žádný boxer – už i to jsem zaslechla (dotyčná vysvětlující maminka se s tím nepárala). A pozor prosím – píše se s „b“ na začátku. Ne s „t“. Taky oblíbená kratochvíle. Váš pejsek je trabantík?? No panečku, to je legrace až na půdu…

Že nevíte, jak vypadá brabantík? Tady prosím.

thumb_IMG_1308_1024

Vyskytuje se ve třech barevných variantách, černý, červený (světle hnědý) a černý s pálením – tedy černý s hnědými znaky. Zatím je všechno jasné. Ale potom vždycky přijde někdo a zeptá se – není to náhodou grifonek? Není a je. Celým jménem je to grifonek brabantský. Jenže v jednom vrhu se spolu s ním může narodit i grifonek belgický a grifonek bruselský a to je stoprocentně legální, žádný podvrh ani parta kříženečků. Druzí dva bráchové jsou od narození vousatí jako trpaslíci, ale mají stejnou velikost, stejný čumáček a co je hlavní, stejnou dobrou dušičku, která vás bude milovat celý den a ještě až do půlnoci. Brabantík je prostě varianta grifonka s krátkou srstí a bez vousů. Ve všech barvách. Bruseláček je červený (světle hnědý) vousáč a malí belgičánci jsou chlupáčci černí nebo černí s pálením. Tak. Přibližně v téhle fázi vysvětlování většinou začínám ustupovat a tvrdit, že je to vážně mopsík a nezlobte se, my už budeme muset jít.

thumb_IMG_1292_1024

Brabantík je největší mazel. Někde jsem se dočetla, že ze všech psích plemen jsou nejmazlivější naháči, grifonci (tedy i brabantík) a mopsíci. Nemůžu to objektivně posoudit, kdybych si přivedla domů ještě peruána a mopsíka, asi bych byla decentně popadnuta a vyhozena na dvorek, ale brábošci jsou lepidla – pod to se klidně podepíšu. Máme je u vany, na záchodě, v posteli a samozřejmě v talíři s večeří. Jednoho krásného dne otevřu koš na prádlo a vyskočí brabantík.

thumb_IMG_0842_1024

O brabantících se často píše, že je to nenáročné plemeno. Tenhle výraz je ovšem neskutečně zavádějící. Ano, jistě, jsou to prckové, vejdou se do tašky přes rameno, sní toho možná míň než kočka a nemusíte si dělat velkou starost při péči o srst, ale to z nich nedělá plyšové hračky. Pořád jsou to psi. Pořád potřebují výchovu, zdravotní péči, kvalitní krmivo a dostatečně dlouhé procházky, socializaci a soudě podle těch našich malých příšerek i bednu hraček a celkem tři pelíšky na jednoho chlupáče. Zkrátka „snazší na údržbu než německá doga“ nerovná se „nenáročný“.

thumb_thumb_DSC_0244_1024_1024

S brabantíkem budou vaše dny chlupatější, otlapkané, plné mokrých pusinek a průzkumů uší. Bude vás vítat jako kdyby se chtěl ujistit, že už nikdy neodejdete. Bude si vás nárokovat, bude spát na klíně, zabere celou postel, v noci se vám stočí u hlavy a tlamičku vám plácne na krk. Stane se vaší zásobárnou dobré nálady a bude za to chtít každé pohlazení, každou minutu vašeho času, kterou mu budete schopní dát. Pokud se chystáte rozšířit svou stávající smečku právě o brabantíka, zvažte, jestli snesete tak těsný kontakt s obludkou, která pravidelně olizuje při venčení chodník. My už v tom jedeme přes rok a půl a stále bez úhony. Ať žije imunita posílená pojídáním bláta!