Máma má štěně

Máma má štěně. Štěně má apetit a energii dvaceti tažných koní – ovšem maličkých, velmi veeelmi skladných koní. Tak tohle by se mělo napsat do slabikáře a číst dětem několikrát denně, jelikož je to výchovné a veskrze pravda. Copak chce někdo poslouchat o tom, že máma má maso? Zapomínáte na děti vegetariánů, vážení. Máma nemá maso. Štěně má maso. A kosti a sušené prasečí plíce a občas si k tomu přikousne omítky – to když se mu zdá, že mu chybí vápník. Štěně by mohlo z fleku dělat výživového poradce.

„Žvýkací kostička je nejdůležitější jídlo dne.“
~ Marzipan Muffin, nutriční specialista

muffinvyziva

Kam se chci dostat? Dobby by rád do psího nebe, kde jsou jenom fenky a žádná otravná mužská konkurence. Muffin by šel… nejspíš do postele. Ať už Muffinovy cesty vedou kamkoliv, vždycky je to jen okružní jízda z postele a zase do postele. A já chci říct – byť mě to samotnou bolí – že v otázce štěňátek by měl pokaždé zakročit někdo rozumný a hlavně včas.

Chci říct, že pokud zvažujete pořízení štěňátka, mělo by to být zodpovědné a dospělé rozhodnutí, podložené množstvím informací a cizích zkušeností, které vám mohou dát základní představu o tom, co vás čeká a pokouše. Štěňátka k Vánocům s mašličkou za krkem. Štěňátka z frajeřiny – počkej až to vyroste, nadělá z tvého jezevčíka studené tapas. Štěňátka vyžebraná a vybrečená, která rodiče pořizují vysloveně v sebeobraně. No řekněte, nekoupíte ho???

muffinnapolstari

Nekoupíte! Protože štěňátko (považte to zoufalé klišé) NENÍ hračka. A proč není hračka? Protože kadí, baští, cupuje, trhá, kouše, vříská, budí vás, značkuje, zvrací, doráží na cizí psy, nemocuje a tahá z rodinného rozpočtu jednu tisícovku za druhou. Daleko spíš než hračka je to miminko. Uslintané, chlupaté miminko, které se od začátku bude po hlavě vrhat ze schodů a do každé louže a vůbec nebude hajat v kočárku s dudlíkem v zubech. Dobře, ať jsem fér. Nebude řvát. Bude výt – ale nebude řvát. Výchova štěněte je méně hygienická, zkrácená light verze rodičovství, která vás bude stát spoustu sil a trpělivosti. Nikdo dopředu přesně neví, jak to bude probíhat. To je sladké tajemství. Nicméně pokud chcete mít alespoň rámcovou představu, tak v nově založené rubrice „Máma má štěně“ se dočtete o tom, co pěkného potkalo nás a jak moc nám z toho začalo hrabat.

muffinvtrave

Pes v posteli!

Jak už bylo řečeno, není snadné změnit psí názor na to, kde by měl pes ideálně spát. A já nemám tipy. Nemůžu vám poradit, jak nastolit doma pořádek a přísnou disciplínu. To by mě Muffin hnal, kdybych si začala vyskakovat. Ale zato mám perfektní seznam potřeb a postřehů pro majitele gaučáků i postelových povalečů. Sice se neustále aktualizuje, jelikož psí vynalézavost je nekonečná, nicméně poslední verze už se zdá být dostatečně komplexní na to, aby se dala publikovat. Tak tedy:

Pes v posteli 1.0, srpen 2016

thumb_DSC_0252_1024

Pes vedle postele je stvoření ubohé, zkroušené, smutné a naprosto nekonečně zoufalé. Proto mu člověk taky sedne na lep a pustí ho do peřin, protože by se jinak cítil jako tyran a vůbec největší nelida. Ale ouha – pes v posteli se během okamžiku promění v pánovitého a (nejméně) třikrát tak velkého tvora, než jste si ho pamatovali ještě na zemi. Například brabantík vydá pod peřinou cca za 3/4 německého ovčáka. Pes v posteli spí doslova po vašem boku – celou noc vás do něj šťouchá, dokud vás ráno nevystrčí úplně (to že už je čas jít venčit). A co je hlavní – pes v posteli nikdy nedovolí, aby se stal znovu psem na pelíšku. Jak si jednou něco vykňourá, už nikdy to nepustí z pacek. Chcete vědět, co bude dál?

DSC_0893

1. Smlouvání

Budete to zkoušet. Jestli by se přece jen ještě nedal ten prcek chlupatá vyšoupnout zpátky. Budete ho uplácet, možná seženete i pohodlnější pelíšek… dáte mu kostičku až k čumáčku a budete se modlit, aby vás nenapadlo vrazit mu dudlíka, protože to neustálé vřískání už vám trhá uši. Tohle přetrpíte přibližně den – možná i dva.

2. Přeskupování

Začne vám docházet, že bez svých osmi hodin spánku to dlouho nevydržíte, takže pes se stěhuje pod peřinu a na polštář. Když už jste v tom, pokoušíte se najít nějakou pohodlnější polohu na spaní. Jestliže jste nenaučili psa spát na zemi, mohli byste ho alespoň naučit spát trochu inteligentně. U nohou… nebo tak něco. Spoiler – nebude to fungovat. Doporučuji i přes přetrvávající silné bolesti zad (způsobené spaním á la rozjetá vačice) nenavštěvovat lékaře, protože by vám stejně bylo trapné přiznat z čeho to máte.

3. Poznání

Po týdnu je vám jasné, že takhle už to bude od teď na věčné časy. Amen.

4. Základní přizpůsobení

V dalších dnech plánujete některé menší změny a zvykáte si. Smysly se otupují, už vás neprobudí každé psí překulení. Když ten mamlas vítá nový den v 6:00 rozčileným štěkotem, jelikož si sousedka už zase dovolila venčit dřív než vy, prostě ho nacpete pod peřinu a zalehnete, aby si přestal vyskakovat, a spíte dál. Prožijete také první větší zádrhely na cestě k všeobecné spokojenosti. Jako když se například štěně probudí uprostřed noci, chvíli sebou zmítá, pak vyzvrací lehce natrávenou pecku přímo doprostřed postele a zase se klidně stočí do klubíčka. Chápete, kam tím mířím? Bude se vám hodit včas zainvestovat do praktického vybavení. A to myslím především:

a) nepromokavý potah na matraci (seženete ve švédské kvalitě bez problému)
b) zásoba pracího prášku (nejméně jedno balení extra)
c) náhradní ložní prádlo (taky jsme měli jednu sadu… ale chce to alespoň dvě)
d) kvalitní, silná káva (možno nahradit čímkoliv jiným, co si dle svého vlastního uvážení zasloužíte a co potřebujete, abyste udrželi obě oči otevřené a ruce volně svěšené podél boků – žádné zbytečné násilí, prosím)

5. Drobné ladění

Postupně přijdete i na jemnější detaily celé věci, které bude třeba vzít na vědomí. Máte čivavu a postel tak vysokou, že by si na seskok musela vzít padák? Budete potřebovat psí schůdky (případně molitanový polštář, obrácený lavor nebo cokoliv na ten způsob). Máte misku s vodou v předsíni a na noc si zavíráte dveře do ložnice? Chyba. Pořiďte druhou a nebo obětujte trochu toho soukromí. Bude také nutné přibližně zdvojnásobit četnost praní ložního prádla a to nezávisle na stavu počurání či pozvracení vašich peřin. Ty chlupy se dostanou všude. „Hele něco mě kouslo v posteli. A pes to nebyl.“

6. Smíření

S časem si uvědomíte, že to vlastně není tak zlé. Pes se vám za vaši dobrotu odvděčí přibližně milionem pusinek na dobrou noc (a kdo jiný tohle má, řekněte?), bude vás hřát, drbat vám záda (=stahovat vás nenápadně z kůže) a už nikdy se nebudete muset bát, že zaspíte. Venčení se přihlásí samo. A až se vás jednou zeptají: „Pes v posteli?!“, řeknete si: „No proč ne…“.

thumb_DSC_0213_1024

Pes v posteli?

Smí pes do postele? Tato otázka se týká každého majitele psa bez rozdílu. Týká se ho velmi intenzivně a neodbytně hned od prvního večera, kdy si přiveze domů překrásné, chlupaťoučké štěňátko, které ještě nemělo kde se pořádně zašpinit. Spaní pohromadě se psem je naprosto nehygienické, zoufale nepohodlné, složité a nezřídka vyžaduje od páníčka zvláštní schopnosti a pomůcky. Spí tedy náš pes v posteli? Odpověď zní – oba a vždycky. A proč? To ví snad jen Dobby…

IMG_1857

Ale vezměme to pěkně jedno po druhém. V časopisech a odborné literatuře se dopátráte pouze obecných informací, které se sotva okrajově dotýkají prožívané reality. Tak například proces rozhodování o budoucím uspořádání věcí je tam silně zjednodušený. Prostě si dopředu řeknete, jestli pes bude spát v posteli nebo ve vlastním pelíšku, a pak na tom budete nekompromisně trvat. Hotovo dvacet. Jenže to se to rozhoduje, dokud máte prázdný byt a čistě vyprané ložní prádlo. Když si malý špuntík s ušima usmyslí, že se bojí spát sám, tak nebude spát sám – i kdyby vám měl sežrat postel pod vaší lidskou… zadnicí.

SAMSUNG CSC

I ten nejmenší a nejsladší andílek v sobě se setměním záhadně objevuje sílu celé vlčí smečky a hlas, jaký by se člověk zdráhal použít snad i v nouzi nejvyšší. Štěňátko, které celý den jen roztomile pokníkávalo a broukalo, dokáže ve stavu nevyžádaného osamění výt, štěkat, ječet a histericky škrábat na dveře. Žádný problém. Vzbudí polovinu vašich sousedů a donutí vás přehodnotit původní idealistické představy o životě se psem.

muffin-postel

Nebudu to protahovat – podlehli jsme. A pokud nemáte nervy ze železa či samostatnějšího chlupáče, podlehnete taky. Čím menší pejsek, tím větší si žádá pelíšek. Že je to absurdní? Počkejte a uvidíte. Nakonec se člověk jednoho dne probudí – nohy z postele, hlavu nalepenou na noční stolek – a už mu to ani nepřijde. Ale přesto existují určitá pravidla a situace, na které se musíte dopředu připravit. Tedy měli byste. Jinak si budete ve chvílích nejhorší krize přát spláchnout psa do záchodu a vyskočit oknem hlavou napřed.

Dobby a Muffin

Naše smečka je droboučká, křehká a neuštvala by ani chromou želvu po zápalu plic, ale co jí chybí na velikosti a síle dohání schopností získat si na svou stranu veřejné mínění. Když mě nezvládnou povalit na zem a vyžrat sušené ančovičky z pamlskovníku, jednoduše mi vysvětlí, že by bylo nanejvýš laskavé a ohleduplné, kdybych jim jich pár rozdala.

Dobby je prvorozený mazel a zdaleka nejhorší přilep-pata. Zkontroluje mě i když jdu jen do kuchyně vyhodit kapesník, pro případ, že bych se náhodou rozhodla úskočně slanit z balkonu a utéct z bytu bez něj. V noci spí stulený k nohám, protože musí hlídat a upozornit nás bublavým ňafáním na každého, kdo projde pod oknem. Nedal by své dvounožce ani za kilo svíčkové. Možná tak za dvě…

dobbynagauci

Dobby je brabantík černý s pálením a jeho celé jméno by se ani nevešlo na známku. Christopfer Robin Francouzská Lilie. Tak mu ale nikdo neříká. Nejčastěji vystupuje pod pseudonymem Dobbyslav – případně Dobbin. A nebo „ty příšero zelená, přestaň si na něj dovolovat!“. Dobby je totiž Starosta. Patří mu celá ulice, přestože značky má sotva deset centimetrů nad zemí. Když si vykračuje, nosí hlavu nahoru a ocásek ještě výš, aby bylo jasné, kdo tady tomu velí. Holky si obhlédne a očuchá, menší a mladší kluky toleruje, protože z toho ještě nemají rozum, ale zásadně štěká na všechny chlupaté korby, které mají čumák ve výši pěti brabantíků stojících na sobě. Pral by se třeba do roztrhání těla – však má taky koho si hlídat. Dobby je brabantík s určitou zodpovědností.

thumb_DSC_0907_1024

Muffin k nám přišel víc než rok po „bráchovi“ a od té doby je chudák macho Dobby zásadně označován kolemjdoucími jako „maminka“. A to mají prosím oba dva modré kšandy. Copak ta barva už pro nikoho nic neznamená? Muffínek je pravý opak našeho siláka s citlivou duší – je to srábek a princezna, mamánek, kňoura, ve všech ohledech naprosto nevinný subík. S duší lenochoda. Když páníček zachřestí vodítkem, Dobby vzorově nastoupí ke dveřím a nastaví se, aby mohl dostat postroj, zatímco Muffínek pěkně při zemi peláší do ložnice, kde se tiskne k černému potahu na postel a snaží se splynout s okolím. A pak že jsou psi barvoslepí.

thumb_IMG_1558_1024

Na noc si Muffínek vybírá nejměkčí polštář a když se příležitost naskytne, položí hlavu paničce na krk a funí jí do ucha. Co kdyby – ta hrůza – už zase přišel bubák? Tak malé štěňátko má totiž ještě všude mraky psích příšer a obluďáků. Špatně složíte deku na prádelník a nad ránem vás probudí hysterický výstup chlupatého uzlíku, který už už čeká, až po něm ta bestie skočí. Postupně se člověk dostane do stavu, ve kterém je okolo třetí ranní schopen naprosto automaticky vzít broučka do náruče, za neustálého chlácholení ho vynést z postele, pohladit tu zlou a zákeřnou deku, nechat prcka, aby si ji očuchal, zase zalézt pěkně pod peřinu, zhasnout a druhý den si to téměř ani nepamatovat. Lidské mámy tou dobou přebalují a krmí – my osaháváme různé druhy textilií. Inu, každý má to svoje.

thumb_DSC_0818_1024

Christopfer Robin a Marzipan Muffin. Stejnou mají snad jen barvu, ale dohromady tvoří sehraný tým, který by na vás vyžebral i poslední piškot. Dva brabantíci místo jednoho – to jsou zamotaná vodítka a závěje chlupů v koutě, ale především dvakrát tolik uslintané pozornosti a nepřetržitý zábavní program „kousni bráchu a pak zdrhej jako mešuge“. Dva brabantíci se dobře snášejí, vyhrají si a nesní toho víc než středně hladový kokršpaněl. U jednoho bráboše zkrátka nezůstanete. Nevěříte? Však ono vás to dožene.