Všem chlupáčům dobré vůle

Předvánoční čas zvolna prosakuje pod dveřmi, do obchodů a do peněženek. Pomalu začínáme ukrývat dárky ve škříních a spřádat plány na klidné svátky. Kromě běžných starostí o výzdobu a štědrovečerní menu řeší pejskaři navíc ještě jak to udělat, aby jim mazlíček (poctivě vykoupaný v zimním blátě) neoznačkoval stromeček, nesežral cukroví a nezakousl kapra. My si už tradičně promítneme stromeček na televizi, cukroví rozdáme a kapr mi nesmí do domu, protože by mohl zakousnout kluky.

fotka-kluci-nova

Ráda bych se v období předvánočního zjihnutí a rozjímání zmínila o jednom dárečku, který bude od ledna zdobit naši přerostlou psí boudu. A nemyslím ten jak Muffin počural postel a byl na to patřičně hrdý… Nene. To je úplně jiná kapitola. Útulek Dogpoint vydává už pátým rokem kalendář, tentokrát na téma Každý pes je hrdina. Moji malí hrdinové to nejspíš neocení… ale já se nemůžu dočkat, až dorazí náš kousek z tiskárny. V nabídce je kalendář stolní i nástěnný a jeden krásnější než druhý. Zisk z prodeje půjde na provoz útulku a zdravotní péči pro pejsky.

Máte v okolí spřízněné pejskaře, kterým byste chtěli udělat radost? Máte kolegu v práci, kterého by potěšil originální a praktický dárek k Vánocům? Máte ve stěně díru, kterou vyhlodal váš brouček když se sám doma nudil, a nevíte, čím ji překrýt? Pak je pro vás kalendář z Dogpoint to pravé! A žádná horká čokoláda vás o svátcích nezahřeje tak jako vědomí, že díky vám jsou něčí chlupaté tlapky v suchu a pohodlí. Podpořte dobrou věc. A dejte pusu na čumák vašemu mazlíkovi, který si jistě bude celou zimu hovět v teple a cpát se dobrůtkami.

Štěně jako štěně

Správné štěně by mělo mít čtyři packy, dvě uši, jeden čumáček a maximálně jeden ocásek. To ví každé malé dítě a není problém si pohlídat, aby vám místo štěňátka někdo nepodstrčil například prťavého pásovce. I když ten má taky čtyři packy… Nicméně, pokud propadáte dojmu, že je štěně jako štěně, že správný počet uší stačí a že „nebudeme přece chodit na výstavy, nepotřebujeme doma šampiona“, tak se z něj zase hodně rychle vzpamatujte. My taky nechodíme na výstavy. Ale stejně tak si rádi odpustíme i extrémně časté návštěvy veterináře, děkuji mnohokrát.

thumb_DSC_0109_1024

Nebudu nijak přehnaně moralizovat a šířit osvětu… ale moment, vlastně budu! Protože tady se nebavíme o pořízení věšáku na ručníky, ale o živém kamarádovi, parťákovi na dalších X let a je snad v zájmu každého z nás, aby se prcek měl hezky a měl dobrý život. Naštěstí to nemusím psát všechno od začátku, protože to už za mě udělali jiní, mnohem povolanější. Pro všechny potenciální majitele psů: sežeňte si knížku Továrna na štěňata a nezvedejte se od ní, dokud ji nepřečtete třikrát + jednou pozpátku. A pokud by to pro někoho bylo neúnosně časově náročné, může mrknout alespoň na tenhle článek o výběru štěněte.

Štěně zkrátka není produkt, který by se dal vyrábět v neomezeném množství a s minimálními náklady. Štěně je živý tvoreček, někdy až tak, že kvůli němu nevíte, kam dřív skočit. Kupujeme si psa jako přítele a společníka a podle mého názoru je zázrak, že s tím pes vůbec souhlasí a chová se k nám jako k vlastním. Tak na kamarádovi nešetřete. Štěně má právo na dobrý start do života a jeho budoucí majitel by to neměl brát na lehkou váhu.

Jsme z chovatelské stanice a jsme na to hrdí! Oba kluci jsou a vždycky budou Francouzské lilie. Vybrat si dobrou chovatelskou stanici bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat, a hřeje mě vědomí, že naši broučci měli od začátku krásný život a tolik mazlení, kolik se jen do brabantíka vejde. A kdo nehledá šampiona ani konkrétní  rasu, vždycky může vyrazit do útulku a najít svého kamaráda mezi těmi, kteří zatím neměli tolik štěstí.

Období strachu

První knihou, ze které jsem čerpala informace o psím maminkování, byla Dášenka. Trošku naivní, ale přece jen hodnotná příručka, dalo by se říct. Přinejmenším neukazuje štěňátko jako rozkošného plyšáčka, který na vás celý den jen věrně zírá a kam ho postavíte, tam ho večer najdete. Musíte uznat, že je v tom téměř snaha šířit osvětu a odradit děti od toho, aby neuváženě loudili na rodičích pejska. A taky díky Dášence vím, jak se fotografuje štěně. Jak? Přece špatně. A je mimochodem úplně fuk, jaký máte foťák.

muffinek

Když došlo po letech na skutečné pořizování pejska a bylo zapotřebí nastudovat si nějakou non-fiction „psí“ literaturu, přečetla jsem Když jde štěně do světa od Linn Palmové. Je to báječný rádce do začátku, obzvlášť pro ty, kteří zatím viděli psa jen na obrázku. Ale nesmí se brát až tak úplně doslova… Je to zkrátka severská výchova. Prakticky vám zakazuje štěně jakkoliv usměrňovat nebo se mu vměšovat do života. Vodítko nikdy nesmí být napnuté, nikdy nesmíte zvýšit hlas, nikdy nesmíte tohle a tamto… Zkrátka chraň vás ruka Odinova, jestli se na štěně byť jen zle podíváte. No. Řekněme, že takhle vychováte sotva brabantíka. Ale pokud si hodláte pořídit vlčáka – tak Cesara na vás! Viz předchozí příspěvek (Ave, Cesar!).

thumb_DSC_0042_1024

Ovšem z hlediska každodenní „údržby“, pořizování výbavy a celkově získání představy o tom, co to znamená mít doma psa, je kniha základem, bez kterého byste vůbec nikam dál neměli pokračovat. Nevsázejte jen na internet, kde je odborníkem každý, kdo se za něj prohlásí. Řadu věcí si člověk předem neuvědomí, nenachystá a štěněte se pak nezeptáte. Štěně spoléhá na to, že jste psí mámou a basta. Psí máma ví všechno sama.

Například, řekněme, koho by napadlo, že štěně v průběhu dospívání prochází několika „obdobími strachu“, jak to nazývá autorka. Zdálo se mi to nepravděpodobné až postavené na hlavu. Malé štěňátko, které se jeden den projevuje téměř jistě a vyrovnaně, se přes noc začne bát i vlastního stínu a třeba týden bude poplašeně štěkat při sebemenším zašustnutí. To zrovna. Ale věřte nebo ne, bylo to přesně jako v knížce. Ve čtvrtek jsme mohli projít známou trasu kolem domu úplně v klidu a Dobby se nesl jako páv, v pátek ale ze stínů vyskákali bubáci a najednou štěkal na popelnice, na motorky, na dopravní značky… Výborná rada je pomalu a nenásilně štěně dovést (dotáhnout na vodítku) až k předmětu hysterie a pak si na něj sáhnout. Štěně pochopí, že když vás to nesežralo, nesežere to ani jeho, a můžete pokračovat. No jo. Ale co když štěně štěká na jedoucí vlak? A nebo – tady ponechávám prostor pro vaši fantazii – co byste mi poradili, když Dobby dostal záchvat při objevení pána, který v kleče, napůl ukrytý pod autem, spravoval… no kdo ví, co to tam všechno je. Koukal z něj jen zadek a Dobby se mohl pominout. A to mám jako přijít a říct Promiňte, můj pes se vás strašně bojí, mohla bych vám sáhnout na zadek, aby pochopil, že nejste strašidlo???

muffin-boty

Zkrátka musíte být připravení na všechno. Vhodná literatura vám pomůže předcházet nedorozuměním mezi vámi a štěňátkem, která by vás oba mohla jen zbytečně stresovat.