Počasí pod psa

Poslední dobou to na dlouhé procházky moc nevypadá. Klukům se nechce ze dveří, vadí jim mokrý sníh na silnici… zkrátka obcházíme blok pořád dokola a pak zase šup domů do tepla. Teplota skáče od dvou stupňů po mrazivých mínus deset, v noci se Muffínek tulí pod peřinou div se mi nepřilepí na záda a hlavně se pořád plácáme jenom doma, hrajeme si na gauči a aportujeme v předsíni. Kde má ten malý sladký brabantík schované tlačítko, aby se na zimu dal změnit v huskyho? Chtělo by to odolnější model, když dojde na lednové počasí.

blognew3

Jak leden postupuje směrem k jaru a počasí se nelepší, dostává lidská část smečky rýmu a kašel, takže chuť na dlouhé procházky už nemá nikdo. Pak už je to skutečně jen život pod dekou, vylézt ven, zařídit to nejnutnější a vrátit se zpátky. Dobby s Muffinem na mě prý klidně budou čekat v posteli, žádný problém. Sledujeme předpověď počasí, ale ta se mění klidně i v průběhu dne, takže odhady na týden dopředu mají prakticky nulovou výpovědní hodnotu. Klukům teď občas přidávám na lžíci jogurtu jistrocelový sirup, aby zůstali zdraví. Minulou zimu Dobby někde přišel k ošklivým střevním potížím a skončil na kapačkách. Prý si to předávali psi v okolí mezi sebou, nebyla jsem jediná, kdo přivedl na veterinu takovou ublinkanou katastrofu. Od té doby jsem háklivá (tedy ještě háklivější, než jsem byla) na jeho olizovací výpravy po okolí a od těch nejšpinavějších míst ho nemilosrdně odtahuju za kšandy.

blognew2

Zima s brabantíkem zkrátka není vyloženě radostné poskakování v závějích. Když napadl první centimetr sněhu, kluci venku začali hrát „na chudáka“. Po několika krocích v tom studeném nadělení začal pokaždé jeden nebo druhý zvedat nožičku, kulhat a tvářit se ztrápeně. V takovým případě nezbývá, než ubohou nožičku vzít do dlaně, otřít a zahřát a po sto metrech zopakovat. Ještě tak grifonka vytáhnout do hor, nějakého chlupáče, kterého už rok nikdo netrimoval. Ale brabantíka? A obzvlášť Muffina? Nikdy.

blognew1

Co nám zbývá? Venčíme se často a pokaždé jen na chviličku. Kluci se z nudy perou, ohryzávají mě i sebe navzájem. Někdo (nechci jmenovat) okousal dveře a taky botník. Nemáme jinou možnost, než načít balení vepřových uší po deseti kusech a čekat na jaro. Já jen doufám, že se nikde nezdrží.

Bojíte se brabantíka?

Zdají se vám štěňátka k Vánocům / štěňátka z množíren / opuštěná štěňátka jako ohrané téma? Všichni už to četli, bla bla, najděte si dobrou chovatelskou stanici, bla bla bla… Opravdu? No nejspíš se to ještě tak docela ke každému nedostalo. Poslyšte nyní pohádku o brabantíkovi, který tak moc zlobil svoji maminku, až musel s tátou k paní veterinářce. A jak to bylo dál?

blog1

Máme doma chronického nežravce. To je hotová věc. Ta naše rozmazlená kulička chlupů (toho času v pokročilém stádiu línání) nechtěla baštit tak dlouho, až se ráno na procházce zcela neroztomile poblinkala. A pak ještě jednou doma do pelechu. Mamča je hysterická plašanda, to všichni víme, takže nakázala nekompromisně prohlídku na veterině. Odseděl si to taťka, protože měl zrovna víc volného času. Trocha rovnoprávnosti musí být. V Muffínkovi to ani moc neškrundalo a po nějakém čase rutinního klepání se před vstupem do ordinace začal vypadat zase jako normální zdravé štěňátko.

blog2

V čekárně už hnízdila jistá rodinka, zřejmě čerstvě obohacená o nového člena. Bylo tři dny po Vánocích, tak proč taky ne, že. Cizí prcek ještě neměl očkování, takže ho úzkostlivě drželi z dosahu toho „ošklivého, nemocného psa“, od kterého by ještě mohl něco chytit – aka Muffina. Naštěstí šli na řadu jako první a tak vydrželi statečně až do předvolání k paní doktorce. Naše veterina je výborná a nemohla bych o ní říct křivého slova. Má ale skutečně maličkou čekárnu a tenké dveře do ordinace… takže kromě zdravého Muffínka, který dostal jen lék na uklidnění žaludku a dvě dietní konzervy, přinesl táta domů výčet neduhů ubohého druhého pacienta – zánět uší, zánět v oku a blechy. Zároveň s účtem dostali majitelé i základní balíček informací o zdravotní péči pro psa – takový, který měli mít už dávno nastudovaný.

Prosím, nebojte se brabantíka. Jeho mamča je prostě jen přehnaně opatrná. Z čeho byste měli mít daleko větší strach jsou podvodníci a lumpové, kteří chovají štěňátka v klecích a prodávají je jen kvůli zisku, nemocná a vyplašená. Štěňátko je kámoš – ne hračka.