Počasí pod psa

Poslední dobou to na dlouhé procházky moc nevypadá. Klukům se nechce ze dveří, vadí jim mokrý sníh na silnici… zkrátka obcházíme blok pořád dokola a pak zase šup domů do tepla. Teplota skáče od dvou stupňů po mrazivých mínus deset, v noci se Muffínek tulí pod peřinou div se mi nepřilepí na záda a hlavně se pořád plácáme jenom doma, hrajeme si na gauči a aportujeme v předsíni. Kde má ten malý sladký brabantík schované tlačítko, aby se na zimu dal změnit v huskyho? Chtělo by to odolnější model, když dojde na lednové počasí.

blognew3

Jak leden postupuje směrem k jaru a počasí se nelepší, dostává lidská část smečky rýmu a kašel, takže chuť na dlouhé procházky už nemá nikdo. Pak už je to skutečně jen život pod dekou, vylézt ven, zařídit to nejnutnější a vrátit se zpátky. Dobby s Muffinem na mě prý klidně budou čekat v posteli, žádný problém. Sledujeme předpověď počasí, ale ta se mění klidně i v průběhu dne, takže odhady na týden dopředu mají prakticky nulovou výpovědní hodnotu. Klukům teď občas přidávám na lžíci jogurtu jistrocelový sirup, aby zůstali zdraví. Minulou zimu Dobby někde přišel k ošklivým střevním potížím a skončil na kapačkách. Prý si to předávali psi v okolí mezi sebou, nebyla jsem jediná, kdo přivedl na veterinu takovou ublinkanou katastrofu. Od té doby jsem háklivá (tedy ještě háklivější, než jsem byla) na jeho olizovací výpravy po okolí a od těch nejšpinavějších míst ho nemilosrdně odtahuju za kšandy.

blognew2

Zima s brabantíkem zkrátka není vyloženě radostné poskakování v závějích. Když napadl první centimetr sněhu, kluci venku začali hrát „na chudáka“. Po několika krocích v tom studeném nadělení začal pokaždé jeden nebo druhý zvedat nožičku, kulhat a tvářit se ztrápeně. V takovým případě nezbývá, než ubohou nožičku vzít do dlaně, otřít a zahřát a po sto metrech zopakovat. Ještě tak grifonka vytáhnout do hor, nějakého chlupáče, kterého už rok nikdo netrimoval. Ale brabantíka? A obzvlášť Muffina? Nikdy.

blognew1

Co nám zbývá? Venčíme se často a pokaždé jen na chviličku. Kluci se z nudy perou, ohryzávají mě i sebe navzájem. Někdo (nechci jmenovat) okousal dveře a taky botník. Nemáme jinou možnost, než načít balení vepřových uší po deseti kusech a čekat na jaro. Já jen doufám, že se nikde nezdrží.