Máme doma psa?

Byla jsem nařčena, že se ke svým psům chovám jako k dětem. Tak zaprvé… neříkám, že ne. Ale není to tak jednoduché. Ráda bych se nad tím na chvilku pozastavila a sáhla si do svědomí, aby bylo v téhle věci jasno. Trpělivost, prosím, však já si nějakou výmluvu vymyslím… 🙂

Nemůžu nepřiznat, že se na kluky dívám skutečně s mateřskou starostlivostí a někdy jsem přehnaně opatrná. Že je nechávám spát v posteli – dokonce s hlavou na polštáři. Že je nedokážu nechat vyhladovět, když jim nechutnají granule, a proto kupujeme krmivo jen v malých baleních a střídáme je podle toho, jak si zrovna milostpáni vzpomenou. Když sedíme v čekárně na veterině, chovám Muffina v náručí a vyprávíme si, aby se nebál. Nemám ani to srdce ho páčit z boudy, když se odmítá jít proběhnout ven. Vždycky ho lákám na pamlsky, aby vylezl sám. Ale přesto si nemyslím, že bych to přeháněla. Jsem jen… mateřsky založená. Nejsem na hlavu.

DSC_0075

Nepořádáme narozeninové party – konec šmytec. Klukům jsou nějaké narozeniny u jejich chlupatých roztomiloučkých pozadí. Je to naprostý nesmysl, který psům jen narušuje denní režim a co hůř – kazí žaludek. Kdo kdy slyšel o tom, že by pes měl dostávat dort? Pes by měl dostat svou pravidelnou a zdravou večeři. Může dostat novou hračku, vepřové ucho na kousání nebo třeba delší venčení, ale balonky, party a dort? Dort si, páníčku, můžeš strčit… do lednice. A tak se dostáváme k dalšímu bodu – klukům přísně hlídám jídelníček a žádné lidské nesmysly na něm nemají co dělat. Psí čokoláda. Psí sušenky. Psí bonbony. Svatá pečená huso – proč? Pes dostane dávku kvalitních granulí / konzervu / syrovou stravu a hotovo. Ke žvýkání nějakou tu okrajovou část dobytka a občas na chuť kus sušené plíce nebo ledviny.

DSC_0110

Přiznávám, kluci dostali vánoční dárek. Ať už to tedy víte. Ale jenom proto, že se mi jejich starý pelíšek hrozně špatně cpal do pračky. Dostali černý pelech o velikosti středního letiště a když jsou chvilku úplně v klidu, člověk by je na něm skoro nenašel. Jenže pelech je pořád pelech. Není to postýlka s nebesy a povlečením se vzorem kostiček a míčků. Klukům nekupujeme blbosti. Mají svůj obleček na zimu a na léto pláštěnku, protože když jim promokne kožíšek, nikdo s nimi už ani nehne. Mají krásná vodítka a známky a mají správně vybrané kšandy. Mají obrovskou zásobu tenisáků a hračky na přetahování. Ale neoblékáme je do svetrů, mikin, klouboučků a podobných přitroublých zbytečností. Nikdo u nás nenosí šatičky.

thumb_DSC_0027_1024

Držíme se Cesarových přikázání jak to jde. Se psy se nedomlouváme, nesmlouváme, máme nějaká pravidla a na těch nekompromisně trváme. Když se někdo při venčení zatoulá, nevoláme na něj polohlasem „Muffínku, pojď sem, pěkně prosím…“. Maminka je možná milá a neškodná, ale když zařve, postaví se i jehličí na stromech do pozoru. Ano, jsem maminka. Jsem napůl psí a napůl lidská máma, podle toho, co je právě potřeba. Díky bohu, že těm svým brabantíkům můžu kupovat granule a nemusím pro ně vlastnoručně lovit.