Kdo hlídá hlídače

Přece já. Proč by člověk nemohl mít hlídacího brabantíka? Dobby si rozhodně myslí, že v naší rodině nějakého pořádného psího borce potřebujeme. A než dorazí, pokouší se ho alespoň částečně nahradit. Kolikrát už mě vzbudil ten chlupatý andílek, který spal stočený u mé hlavy, čumáček připlácnutý na mém čele. Je to pokaždé stejné. Někdo projde podchodem v našem domě, nedej bože, aby ještě zaštěkal cizí pes, andílek se naježí, skokem plavmo se vymrští do nohou postele a začně štěkat jako dobrman. A protože bydlíme v prvním patře, máme takovouhle estrádu třeba desetkrát za noc.

blog2

Musíme toho našeho hlídače dobře hlídat. Aby si neublížil. Aby z toho ještě nakonec nedostal infarkt. Aby nevyskočil z okna, až příště zahlédne ohaře… Záhadou mi zůstává poklidné sousedské soužití v našem domě. Nedávno jsem potkala sousedku na patře, drbala ta dvě zlobivá strašidla za ušima, kluci tancovali na zadních jako v cirkuse a paní se jen tak mimochodem zmínila, jak je báječné, že vůbec nejsou slyšet. Vždyť ti miláčci snad vůbec neštěkají! Ha, chyba. Máme prostě jen skvělé dveře. A nebo jsou sousedi ze staré školy a mají dojem, že pes musí štěkat HAF HAF HAF. My máme ovšem malou tlamičku. My štěkáme MŇAF MŇAF MŇAF.

blog3

Vůbec nejhorší je ale uhlídat hlídače dva. Teď nemluvím o Muffinovi, ne ne, Muffin není hlídač. Muffin je opička. Muffin štěká zásadně jen ze strachu. Jeho štěkání by se dalo volně přeložit jako „pomoc, pomoc, nechte mě, jsem moc malej!“. Ne, já mluvím o tom, jaké to je, když se u nás výjimečně vyskytne ještě třetí chlupatý výtržník a jaká je to potom mela. Zatím jsme hlídali cizího psa jen dvakrát. A uvidíme, kolikrát si ještě hlídat troufneme…

blog1

První miláček nám počural koberec, závěs, gauč, pelíšek a postel. Značkoval si nové území. To se pračka měla… Dobbymu se nový pořádek ve smečce vůbec nelíbil a vztekal se div mu nepraskla žilka v oku. Chudák mazlík musel večeřet o samotě a spát v předsíni.

Druhý brouček byl už vychovaný a čistotný. Udělal jen obrovskou louži těsně za dveřmi do domu, takže jsme ještě několik dní museli vycházet do ulice bokem. Řádil s kluky jako černá ruka, lítali z obýváku do kuchyně a zpátky jako takové malé lokální tornádo. Ovšem jen do večeře. Jakmile mazel uviděl granule, zdivočel, sežral všechny tři porce a malér byl na světě. Zbytek večera proběhl relativně bez problému, ale museli jsme na pořádek a klid dohlížet pěkně zblízka, jinak by se ztráta večeře probírala pomocí zubů a drápů. Nový přírůstek si budoval postavení ve smečce a nechtěl ustoupit ani o píď. A tak spal taky v předsíni.

Já hlídám hlídače. Už mám praxi, ale dlouhodobě zvládnu jen jednoho. Ještěže Muffínek se vyloupl jako takový ustrašený, neprůbojný prcek. Alespoň k nám skvěle zapadl. A teď už musím jít luxovat chlupy. Našeho posledního nocležníka ještě teď  po kouscích vymetáme zpod nábytku.