Dvojnásobná radost?

Aneb proč máme dva psy.

Jeden brabantík přijde na míň peněz. O tom se nedá diskutovat, to je prostě fakt. Jeden brabantík skoro nic neváží, takže ho kdykoliv naložíte do batohu a můžete vyrazit kam se vám zlíbí. Jeden brabantík nenadělá tolik škody. Nemá moc jak – aby se sám s ňafáním vrhal do polštářů na gauči, rozhazoval je po zemi a žvýkal polstrování – na to ho neužije. Alespoň Dobbyho určitě ne…

blog2

Jednoho psa snáz uhlídáte. Venčení vám zdaleka nenadělá tolik vrásek jako každodenní snaha zvládnout na vodítku dva chlupaté zlobiváky – každého s úplně jinou povahou. Když jde proti nám cizí pes, Dobby se zastaví a zaujme pozici „kočka po ránu“, kdy vztyčí ocas, protáhne záda a číhá. Muffínek… já nevím, Muffínek vypadá, že by nejradši sprintoval psovi přímo do chřtánu, ale zároveň se bojí, takže začne poskakovat a štěkat, táhne mě dopředu a hned zase uskakuje do bezpečí. Takže já se motám po ulici, v upažení vypadám jako strašák do zelí… kdybych k tomu měla ještě samonavíjecí vodítka, to už bych se musela nutně zbláznit.

blog1

Náhoda je blbec. A tak vždycky, když z něčeho kurýrujeme jednoho prcka, druhý pro jistotu chytí něco jiného, aby o něj byl taky zájem. Jeden nemá rád stříhání drápků, druhý nesnáší čištění uší. Takže v klidu nezvládneme základní udržovací péči. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Proč tedy nemáme jen jednoho psa?

Protože když byl Dobby ještě sám, trávil většinu dne poleháváním na gauči (nebo u mě na klíně). Když jsme odcházeli z domova, nesl to statečně, neplakal ani neřval. Ale mně to mohlo srdce utrhnout, že tam bude hodiny sedět sám, koukat se do zdi a doufat, že se pro něj jeho smečka vrátí. Zkrátka to nebylo fér. Trávím s kluky veškerý volný čas, ale nikdy bych psovi nemohla nahradit parťáka stejného druhu. A tak budu klidně tahat jednoho psa v batohu a druhého v klokance, klidně budu chodit na veterinu třikrát týdně, když je špatné období a předáváme si doma nemoci. Budu kupovat dva druhy krmiva, protože každý brouček má trochu jinou představu o dobré večeři. Jen když je pak uvidím si hrát, ohryzávat si navzájem uši a lítat zběsile po předsíni. Jen když budou spát spolu v jednom pelíšku, aby nikomu už nemohlo být smutno. Jednou mám za ně zodpovědnost – tak se zkrátka musím starat.

Jarní fitness

Jaro je tady! Tedy… tady u nás. Pokud u vás ještě ne, moc se omlouvám za předčasné nadšení. Každopádně my už vyrážíme denně na dlouhou procházku, aby se kluci pořádně protáhli a setřásli ze sebe zimní deprese i přebytečný tuk. Už není důvod trávit celé dny na gauči nebo v pelechu, přestáváme se vykrmovat a aportujeme jako o život.

blog1

Naivně jsem si myslela, že je po zimě utahá první delší procházka. Že to nebudou mít ještě „v packách“. Ale kdež! Neutahám je pořádně ani po dvou hodinách. Přijdeme domů, půl hodinky si schrupnou a zbytek odpoledne se věnují řecko-římským zápasům v chlupatém stylu. Z toho ovšem jasně vyplývá, že brabantík (samozřejmě ani grifonek, nechytejte mě za slovo) není žádný gaučák. Bude gaučákem jen v případě, že mu nedáte jinou možnost. A to by byla škoda. Brabantík má potenciál, je to miniaturní atlet a drobounký vytrvalostní běžec. Dejte mu šanci, vyražte na dlouhý výlet a uvidíte. Dobby už teď nadšeně prolézá potoky, ráchá se v blátě a loví straky. Sice by neulovil ani šneka – ale snaha, ta snaha tam je.

blog3

Chystáme se letos klukům dát trochu zabrat. Budou s námi pěkně běhat, budou chodit okukovat vzdálené příbuzné v zoo… Když byl Dobby ještě prcek, zoo ho nechávala chladným, zvířata kolem sebe prakticky nevnímal – až jsme došli s obyčejné ceduli, na které byl tapír z papíru. To se mohl uštěkat k zalknutí, jak se vyděsil. Ale abych neodbočovala – zkrátka letos žádné flákání, chceme přece zdravé a aktivní mazlíčky. I páníčky. A jako celá rodina se připravujeme na pochod Praha-Prčice. Sice jen na 35km, ale stejně. Uvidíme, jak se klukům zalíbí v terénu, až je vytáhneme někam dál, než do parku. Upřímně se naprosto škodolibě těším, až uvidím Muffina, jak má konečně dost a nechce táhnout na vodítku ani lítat jako blázen.

Procházkové fitness prospěje všem členům smečky. A to, že máte „jen“ brabantíka a ne vlčáka, není žádná omluva. Brabantík je šikula. Alespoň ti naši by se dali zapřáhnout do vozíku a mohli by klidně táhnout náklad na celodenní výlet. Asi je žene jaro. Tak je přece nebudeme brzdit.

blog2