Děláme ostudu?

Není to tak dávno, co si u nás začaly návštěvy podávat dveře. Já vážně netuším, co je k tomu vede, snad ta uklidňující přítomnost dvou obživlých plyšáků. Lidé si k nám chodí pro olíznutí tváře a důkladnou prohlídku kabelky – „Vaše zavazadlo bylo podrobeno kontrole a můžeme s jistotou potvrdit, že se v něm nenachází žádné uzeniny.“ Alespoň doufám, že si k nám lidé chodí pro podobné legrácky, nic moc lepšího už jim totiž nabídnout nemůžeme. A s vyšším počtem návštěv také přirozeně roste množství času stráveného luxováním, utíráním prachu a maskováním zásadních nedostatků našeho opotřebovaného bytu.

blog-18.12.2017.-2

Nedávno jsme odtáhli gauč, abychom mohli znovu natřít stěnu pod oknem, na kterou jsem omylem vylila hrnek čaje. Ptáte se, jak může vůbec dojít k tak politováníhodnému incidentu? Tak si dobře pamatujte, že až se budete s Muffinem přetahovat o sušené prasečí ucho, musíte si nejdřív odložit hrnek. Ten prcek má sílu. Každopádně pod gaučem jsme objevili odpudivou směsici prachu, chlupů a ožužlaných ostatků velkých savců – a taky hotové pohřebiště tenisáků. Za tenisáky utratíme skoro tolik, kolik dáváme za krmení a není se co divit. Některé kousky vypadaly po lehkém oklepání jako nové – nejspíš zajely pod pohovku hned při prvním aportu. Teď už jsou míčky bezpečně uklizené a zbytek „ztraceného pokladu“ letěl do popelnice. Už se nemusím dál stydět a předstírat, že žádný gauč nemáme a nikdy jsme neměli. „Co, tohle? Ale, to je jen velký psí pelíšek…“

blog-18.12.2017.-3

Ale není to jenom gauč (ten gauč, který jsem potáhla dekami, pro případ, že by ho někdo pozvracel), co mi dělá vrásky na čele, když se rozhlédnu po našem skromném obydlí. Koupili jsme například nový botník a ten starý, okousaný jsme ukryli do sklepa. A co myslíte? Za týden už byl roh pryč! Nikdy nepochopím choutky naše nejmladšího, který odmítá granule, sotva do sebe nasouká vařenou stravu a pak jde a ohlodá botník, slupne výplň z roztrženého plyšáka, o kterého předtím zápasil s bráchou, nebo si olízne trochu hlíny z páníčkových bot. Vy mu podstrojujete a přitom je docela možné, že kdyby dostával krmení pro prasata, byl by vůbec nejšťastnější.

blog-18.12.2017.-1

Tohle (viz fotografie) je nejhodnější pes v našem bytě! Bezkonkurenčně.

Máme okousanou stěnu v předsíni – to už jsem přetřela barvou, ale stopy zubů jsou pořád jasně patrné na rohu i nad pelíškem. Všude jsou závěje chlupů a kdybych jeden den nevyluxovala, brodili bychom se v tom po kolena. Máme taky pěkně „psí“ podlahy. Už když jsme se stěhovali, bylo jasné, že podlahy v našem novém bytě pamatují lepší časy. Ale namáhali jsme se je snad rekonstruovat? Ani náhodou. Bylo to od nás věru prozřetelné, jelikož to, co si naše parkety zažily s příchodem Muffina do domácnosti, to bych nikomu nepřála ani vidět, natož uklízet. Jednou, když dostal průjem, namáčkl se nějakým záhadným způsobem na stěnu tak, že zvládl znesvětit obě plochy naráz. To už šla maminka do kolen. Když jsem zmiňovala tenisáky, víte, kolik utratíme za papírové utěrky, toaletní papír a čisticí prostředky? Vědět nechtějte. Do budoucna mám v plánu domluvit množstevní slevu.

Říkám si, máme vůbec nějakou šanci důstojně uvést návštěvu? Spíš ne. Ale co. Nikdy jsem nechtěla mít neviditelné psy, kterým bych nedopřála ani jedinou hračku a odháněla je od nábytku. Když už jsme jednou smečka, tak to u nás podle toho musí vypadat. Nepotřebujeme změnu interiéru – stačí změnit přístup. Od teď budeme všem říkat, ať nás přijdou navštívit do naší velké, útulné a vyhřívané psí boudy. Já vám dám pořádek, vy měkoty.