Nakupujete do zásoby?

Nedávno jsem viděla fotografii československého vlčáka, jak si pochutnává na celém syrovém kuřeti. Nejsem odborník na BARF, nechci to posuzovat z hlediska výživy, to vůbec ne. Jen mě zaujala ta divokost, ten fascinující moment – přesně jako ze zoo, kdyby fotili krmení vlčí smečky. A vsadím se, že vlčí smečka by nikdy neohrnula nos a neřekla „Zase kuře? Už zase mi cpete kuře? Tak na to se vám vykašlu…“ a neodkráčela by uraženě držet hladovku. Ani jakž takž normální pes by nikdy necouval od misky. Zvlášť ne, kdyby si jeho psí maminka mohla nohy uběhat a peněženku roztrhat, aby dostával jen to nejlepší.

blog1

Abych se dostala k jádru věci. Kluky krmíme granulemi, jak už jsem psala. Ono je totiž těžké krmit brabantíka BARFem (pokud je ten váš normální, moc se vám omlouvám), když s tím svým mrňavým čumáčkem nakráčí k večeři a začne se rýpat v syrové mrkvi, jakože to divně smrdí a že to se teda papat nebude. Maximálně ještě tak syrové jablíčko, ale to jenom občas. A jenom kousek. Možná. Když se mu bude chtít. Jsem na ně měkká, říkáte? Jsem. Přiznávám.

blog2

Inu, snažíme se alespoň vybrat kvalitní granule, takové, aby klukům seděly a obsahovaly jen to, co je pro ně zdravé. Dostali jsme se ke značce Platinum – a ráda bych tady uvedla, že bobky po jejich granulkách měli kluci jako z reklamy a celkově nebyl vůbec žádný problém. Baštili jsme je měsíc a psí maminka byla nadšená. Konečně máme to pravé. Zásobili jsme se proto, protože teď už se přece nemůže nic stát a nechceme okolo svátků lítat nakupovat, o objednávání nákupů na dovážku ani nemluvě… 15kg krmiva ve třech 5kg pytlích pro dva malé… nevděčné a zlé příšeráky. Jakmile jsme načali první pytel, Muffínek si postavil hlavu, že jehněčí už mu nejede a konec. A ty si mamko poraď, případně si ty granule sněz sama.

blog3

Chtěla bych se pochlubit, jak geniálně jsme to nakonec vyřešili. Ale nemůžu. Nevyřešili jsme to. Alespoň zatím ne. Momentálně se krmíme stylem, že Muffínkovi cpu ráno a večer balení Platinum puppy chicken. Ten název je skutečně výstižný. Krmím ho, jakobych vykrmovala kuře na pekáč. Granulku po granulce se přemlouváme, jestli tedy ano nebo ne. Totální selhání přísné výchovy.

Pro nás už je pozdě. Ale pro vás ostatní – pokud máte vybíravého psa, prosím – nechte ho vyhladovět, však on si vzpomene, jak se používají žvýkací svaly. A já zítra vyrážím pro pytel nových granulí, aby se milostpán pomněl. Tak uvidíme, snad mi je taky nehodí na hlavu…

Přípravy na Silvestra

Každý rok se touhle dobou všude vyrojí množství článků a zaručených informací o tom, jak přečkat se psem oslavy Silvestra. Zaprvé netuším, kdo všechno se o ty psy doma stará, když to vypadá, že každý má plné ruce práce s tím slavit jako o život. Zadruhé jsou to… dobré obecné instrukce, ale to, co bude fungovat u vás doma, si stejně musíte zjistit sami. My jsme například zjistili, že zavřít se do koupelny nepomáhá. Dobby štěkal až se třásla vana a do toho za oknem zuřila oficiálně prý jen „oslava narozenin“. No nevím. Každopádně to znělo spíš jako zkouška raket středního doletu.

dobbyamuffin

Jak ubíhal podzim, bylo nám jasné, že musíme situaci začít řešit co nejdřív. Ve sklepě máme jed na krysy a na chatě nemáme topení ani teplou vodu. Takže žádný úkryt nepřichází v úvahu. Vzdali jsme se i myšlenek na pomoc v podobě léků a jiných tlumicích prostředků. Co kdyby to Dobbymu nesedlo? Nebudu hledat veterinární pohotovost, která nás přijme 31.12. v 11:45. Zkusme postupovat logicky. Dobby je náš hlídač a plašan, Dobby se bojí ohňostrojů a Muffínek zjančí vlastně jen kvůli tomu, že uvidí, jak brácha divočí. Potřebujeme uklidnit Dobbyho a tím stabilizujeme celou smečku. Jak už jsem jednou psala, brabantík je chytré plemeno. Nicméně… ne až tak, aby se nenechal oblbnout trochou jídla a oblíbenou hračkou.

muffinoblecek

Tak jsme začali pokaždé, když si někdo uspořádal cvičný ohňostroj, rozdávat pamlsky jakobychom právě vytunelovali zverimex. Když to nestačilo, přidali jsme aportování. Jakmile náš nejstarší zahlédne tenisák, už by si nešiml ani bernardýna ve vlastním pelíšku. Tak doufám, že budete mít klidné svátky a že si nezapomenete pejsky uvázat na vodítko, až budete venčit poslední den roku. Užijte si divoké party, my zůstáváme doma. Od 11:59 do 2:00 budeme sedět v předsíni a házet míčky do obýváku. Jestli se Dobby nakonec nezačne na Silvestra těšit, tak nevím.

Krmíme, nevykrmujeme

Rozmáhá se móda exotických mazlíčků. Možná už není tak originální pořídit si jedovatého hada nebo veverku, jelikož móda chodí ve vlnách a jen co se trendy usadí, už je ženou pryč další. Přemýšleli jsme, jestli si nepořídit mývala. Prý jsou úžasně nenároční, chytří, otužilí a sežerou téměř cokoliv (zrovna tomu bych věřila). Samozřejmě jen žertuju, naše dvoučlenná smečka by mě za mývala nejspíš zakousla. No… přinejmenším ožužlala. Hrdý páníček dvou chlupaťoučkých brabantíků projevil zájem o chov miniaturního prasátka. Co se mě týká, prasátko mi přijde miniaturní (a sympatické) pouze pokud se podává ve formě jednohubek. Nejspíš jsem zaujatá, ale po přečtení Farmy zvířat zkrátka nechovám k prasatům důvěru. U nás doma možná vládnou železnou packou psi o váze 4,8kg, ale žádné prase mi v obýváku plánovat revoluci nebude.

blog1

Jelikož tedy zůstáváme věrní malým šelmičkám a ani se je nechystáme sníst ke štědrovečerní večeři, je tu podstatná otázka stravování – svoje brabantíky krmíme, nevykrmujeme. Kdyby dali dětem v první třídě vybrat, co papá pes, co slepice a co kravička, určitě by nikoho ani nenapadlo tvrdit, že pes žere rýži, pšenici nebo kukuřici. To by kráva stejně tak dobře mohla svačit kuřecí řízky. Pes není prasátko. Prosím myslete na to, když si budete chtít pořídit nového člena rodiny. Mouka je určitě levnější než maso, ale veterinář, který vašeho mazlíčka bude léčit z následků špatné výživy, vám účty rychle srovná.

blog2

Neříkám, že je nutné koupit nejdražší krmivo na trhu nebo psovi dělat každý den svíčkovou. Jde jen o to najít krmivo, které pejskovi vyhovuje, a které obsahuje hlavně maso a ne šrot. Existuje množství článků o tom, jak vybrat krmivo, jestli barf nebo konzervy nebo granule… my máme poloměkké granule a jsme maximálně spokojení. Po konzervách jsme sbírali v parku nálože jako od bernardýna a po těch nejkvalitnějších granulích co jsme sehnali (s maximálním obsahem masa) byly pořád jenom průjmy a Muffínek byl chudák samá noha, vůbec nepřibíral. Úplný základ, který jsme si časem osvojili a který bych opakovala každému, kdo by byl ochotný se se mnou na tohle téma bavit, je:

1. Čtěte složení
Pokud někdo napíše velkým písmem přes celý obal „superprémiové“, nemusí to ještě nic znamenat. Je nutné si přečíst podrobné složení (to tím nejmrňavějším písmem) a žádnou kukuřici a pšenici nebrat! Co je na prvním místě ve složení, toho je v granulích nejvíc. Když je na prvním místě maso, na druhém maso a na třetím maso, nejspíš si při výběru vedete dobře.

2. Druhy masa
Tohle je důležité pro chlupáče s citlivým žaludkem. My máme hned dva. Hledali jsme dlouho a nakonec jsme zůstali u jehněčího. Dokonce ani ryby a kuře se neosvědčily. Hovězí, zvěřina nebo dokonce vepřové je jen pro borce s železným žaludkem.

3. Nejvyšší kvalita je jenom polovina úspěchu
Najít nejprémiovější značku na trhu, s nejvyšším obsahem masa a dokonalou přípravou při nízké teplotě nám bylo stejně k ničemu. Kombinace rybí maso + hrách zkrátka klukům neseděla. Muffin měl po ní průjmy a Dobby nesnesitelně nafouklé bříško – vážně, nedalo se s ním chvílemi vydržet v jedné místnosti. Ten smrad musel snad děsit i jeho. Každý pes je jiný a máte rodičovskou povinnost vyzkoušet několik variant, abyste nakonec mohli zůstat u té nejlepší.

blog3

Socializace XXS

Máme poslední dobou problémy s chováním. Dobby si nějak dovoluje – nejspíš by se měl doma podívat do zrcadla. Pořád si tak docela nepřipouští, že nemá 100cm v kohoutku a 70kg. Snažili jsme se vždycky vodit ho ke každému, kdo neměl vyloženě pěnu u tlamy nebo nesípal v posledním tažení. Znali jsme význam socializace štěňat a tříkilový uzlíček Dobby si hrál s čivavou stejně jako s německou dogou nebo stafbulem. Ale jak rostl,  „mužněl“ a „sílil“ (v rámci maličkých, roztomiloučkých mezí), začalo se to postupně… kazit. Několikrát se zle nepohodl s konkurentem většího a zubatějšího plemene a teď už je to s klukama padesát na padesát. Buď to projde v klidu a nebo budeme zdrhat. Občas to bývá vážně ošklivé. Pro nás, samozřejmě. My jsme ta sežratelná strana. A tady se dostáváme k hlavnímu problému socializace ve velikosti XXS.

IMG_6048

Když jsme si donesli domů Dobbyho, byl tak do dlaní. Muffínek ještě menší. Není snadné se v takovém případě osmělit a nechat chlupáče juniora, aby si hrál s ostatními psy a učil se mezi nimi pohybovat. Pokud většina cizích psů i štěňat má tlamu dost velkou na to, aby vašeho drobečka spolkla vcelku, může to u vás vést až k silné přecitlivělosti a občasným záchvatům hysterie. Malá rada – jestliže se bojíte velkých psů, nekupujte si ani krysaříka. Pes – jakékoliv velikosti – je totiž jako magnet. Přitáhne k vám tolik zubatých oblud, že by se to nevešlo ani do té nejhorší noční můry a bude jen na vás, jak se k tomu postavíte. Samozřejmě můžete chodit venčit v běžeckých teniskách a pokaždé, když zahlédnete řekněme vlčáka, vzít svého svěřenečka do náručí a střihnout si sprint na sto metrů. Ale pak budete mít doma uzlíček nervů. Odborný termín zní „vzteklá čivava“.

IMG_6193

Spousta lidí prohlašuje, že když už si pořídit psa, tak pořádného PSA. Ty malé uštěkané rohožky s ušima nikdy. Ale proč jsou vlastně tak slyšet, když nejsou skoro vidět? Mají strach, protože většina lidí je raději okamžitě odnese, než aby riskovala napadení. A já se těm poplašeným páníčkům nemůžu divit. Jednou mi smečka vipetů naháněla Muffínka jako divokého králíka. Na Dobbyho vystartovala fenka vlkodava a když jsem ho bafla do náručí, začala se sápat na mě. V okolí máme ohaře, kterého obcházíme velkým obloukem, protože nás nesnáší až do morku kostí a Dobby mu odpovídá se stejnou razancí – jen zkrátka váží sotva čtvrtinu toho, co jeho protivník.

IMG_6234

Zdá se to neřešitelné. Když nebudete štěně socializovat, bude hysterčit při sebemenším zašustnutí. Když ho pustíte ke každému, možná si ho dá Hektor z ulice k snídani. Nemám pro vás žádné ideální řešení, ale zatím nám to prochází. Chce to maximálně socializovat a zároveň být vždy připravený popadnout štěně a zdrhat. Takže na venčení žádná sluchátka, žádné koukání do mobilu a hlavně – žádné podpatky, prosím.

My prostě nosíme kšandy

Venčit chodíme na vodítku a na kšandách. Správné kšandy, na zimu obleček a kratší, pevné vodítko. Flexi jsme použili asi jednou, když ještě Muffin neuměl přiběhnout na zavolání a chtěl lítat s Dobbynem po louce. Samozřejmě, že se občas zamotáváme. Ale to k tomu prostě patří. Postupem času jsem si osvojila lehce deformovaný styl chůze „krok krok krok pauza krok pauza“ a nemáme problém. My jsme v pohodě.

thumb_P1010287_1024

Začala jsem o tom víc přemýšlet až při nedávné procházce, kdy nás míjela skupinka lidí a paní se hlasitě podivovala nad tou záhadou, proč mám oba psy uvázané a že to jejich Beníček (poznámka autora: jména jsou pozměněna z důvodu ochrany soukromí, máme to v malíku) nebyl na vodítku za celý život snad ani jednou. Nemám tušení, kde Beníček bydlel ani jakou měl výchovu, ale z našeho okolí takových Beníčků beníčkovatých znám mraky. Jeden hupsnul málem pod auto, když si chtěl očuchat naše kluky. Druhý utekl ze zahrady a vyžíral konzervy toulavým kočkám. Třetí vyrazil z otevřených dveří přes silnici rovnou na soukromý pozemek, kam paničku nepustili a nechali ji ho volat a lákat přes plot. Dalšího napadl foxteriér. Jiného hovawart, dalšího boxer, dalšího cane corso… A tak dál. A tak dál…

thumb_DSC_0008_1024

My prostě chodíme na kšandách. Tečka. Někdo by asi mohl říct, že jsem líná, že se mi nechce vychovávat a že moji psi jsou chudáci. Nejsou. Chodíme ven často a vždycky na tak dlouhé procházky, jak nám jen počasí dovolí. Kluci většinou netáhnou a když se někdo přehnaně rozpumprdlíkuje, tak si ho zase rychle srovnám. Tvrdit, že nemusím mít psa na vodítku, protože je dobře vychovaný, je jako tvrdit, že nemusím nosit helmu na motorce a nepotřebuju airbag do auta, protože umím skvěle řídit. Nikdy nevíte, kdo vyjde zpoza dalšího rohu. Nikdy nevíte, jakému cizímu chlupáčovi se váš mazlík znelíbí a proč. A nejsou to jen psi. Jednou Dobbyho s páníčkem na procházce zastihl ohňostroj v zahradě sotva pár bloků od nich. Žádný Silvestr, bylo pozdní jaro. Dobby se tak vyděsil, že kdyby nebyl na vodítku, skončil by nejspíš pod autem nebo ztracený kdo ví kde.

thumb_P1010266_1024

Nabízí se i otázka, proč nenosíme obojek. Cesar prohlašuje, že postroj psa nutí táhnout a s obojkem bude mnohem klidnější. No husky možná. Dobby se jako malé štěňátko na obojku škrtil a strašně ho to znervózňovalo, čím víc ho to bolelo tím víc táhl a tak pořád dokola. Vyřešily to až kšandy. Zároveň kšandy mají praktické využití v případě ohrožení – několikrát už jsme museli vytáhnout Dobbyho během sekundy za kšandy jako výtahem do náručí, když se po něm ohnal větší pes. Je to rychlejší než se sehnout a pokaždé šlo doslova o vteřiny. Jeden špatný pohyb navíc a mohlo být pozdě.

Jsme zodpovědní. Bydlíme ve velkém městě a ne na vesnici. Běháme na volno jen tam, kde nehrozí žádné nebezpečí od aut a kde je vidět už z dálky kdo se k nám blíží a jak moc u toho cení zuby. Možná jsem přehnaně opatrná? Budiž. Moje malé chlupaté opičky se při evolučním pádu od vlka k čivavě zastavily skoro až na posledním schodě. Tak se za ně zkrátka musím prát já.

Plíce v ponožce

Brabantíci jsou vzácně inteligentní potvůrky. Někdy až moc. Kolikrát už jsem se pokoušela nalákat některého z mých chlupatých chlapečků, aby si zaštěkal na toho cizího psa v zrcadle… Kdepak. Vždycky jen otáčeli hlavičku zpátky ke mně a očima se ptali, co má tohle znamenat. Snad poznám vlastní čumák, mami! Taky před nimi nic neschovám. Muffin dobře ví, kam zmizela jeho pískací hračka (když už mi po stopadesátém zapískání povolily nervy) a vydrží skákat na knihovnu tak dlouho, dokud mu ji zase nesundám z obavy o jeho duševní zdraví.

IMG_4839

Tak chytrá a zároveň zubatá stvoření je ovšem zapotřebí zabavit a unavit, jinak by mohlo dojít ke ztrátám na majetku. Tady se krásně ukazuje rozdíl dvou povah – Dobby jako malé štěňátko okousal pouze roh lišty u dveří. Asi se nás už nemohl dočkat, mazlíček. Zato Muffínek ve svém mladickém rozjaření už ohlodal roh, na několika místech dveře, lištu, botník a můj stůl, oslintal gauč, utrhl těsnění na dveře a u pelíšku olízal stěnu až na původní barvu. Pokud vám někdo bude tvrdit, že brabantík neštěká, není agresivní a nikdy neničí domácí vybavení, musíte to brát s rezervou. I brabantík je koneckonců pes. Tak nečekejte chlupatého andílka a všechno, na čem vám záleží, pěkně odkliďte do skříně.

thumb_IMG_0216_1024

Otázka utahání psa spočívá hlavně v tom, kolik máte času a energie na venčení. To je přesně ten hlavní problém, který zmiňuje Cesar Millan při výběru čtyřnohého kamaráda – aby se energie psa hodila k fungování vaší rodiny. Je mi líto všech loveckých psů, kteří se venčí na trávníčku za domem a zbytek dne proleží na koberci v obýváku. Když potkáme venku paní s australským ovčákem a jinou s fenkou huskyho a zjistíme, že všechny jsme právě teď na procházce dvě hodiny, je asi něco špatně. Buď doma ovčák z nudy sní ovladač na televizi a nebo mě Muffin právě v duchu proklel za týrání štěňátek a ráno mi nakadí do bot. Na svou obhajobu bych ale ráda uvedla, že Dobby procházky zbožňuje, ujde klidně 20km a Muffina jsem ochotná občas poponášet.

IMG_4771

V případě brabantíků je ovšem potíž s počasím. Jsou to pejsci na jaro a na časný podzim. Jakmile prší, mrzne a nebo se v pravé poledne taví chodník na kaši, musíte zůstat doma a zabavit se nějak jinak. Například aportováním. My házíme míček z obýváku přes předsíň až do kuchyně – třeba půl hodiny v kuse. Pořád a pořád. Dobbyho to ohromně uklidňuje, dokonce v případě bouřky nebo ohňostroje to funguje jako terapie na potlačení strachu. Ale vždycky je tu ještě Muffin. Na toho vyzrát není jen tak. Co nám nakonec funguje nejlíp jsou plíce v ponožce. To se vezme velký kus sušených vepřových plic (vypadá to trochu jako houba na mytí) a strčí se do starých tlustých ponožek až do špičky. A pak už jenom pozorujete pejska, jak se snaží vydolovat voňavou dobrotu za každou cenu ven, trhá ponožku a blaženě žvýká. Malá rada – s ponožkami se rozlučte předem. Už je nikdy v celku neuvidíte.

Všem chlupáčům dobré vůle

Předvánoční čas zvolna prosakuje pod dveřmi, do obchodů a do peněženek. Pomalu začínáme ukrývat dárky ve škříních a spřádat plány na klidné svátky. Kromě běžných starostí o výzdobu a štědrovečerní menu řeší pejskaři navíc ještě jak to udělat, aby jim mazlíček (poctivě vykoupaný v zimním blátě) neoznačkoval stromeček, nesežral cukroví a nezakousl kapra. My si už tradičně promítneme stromeček na televizi, cukroví rozdáme a kapr mi nesmí do domu, protože by mohl zakousnout kluky.

fotka-kluci-nova

Ráda bych se v období předvánočního zjihnutí a rozjímání zmínila o jednom dárečku, který bude od ledna zdobit naši přerostlou psí boudu. A nemyslím ten jak Muffin počural postel a byl na to patřičně hrdý… Nene. To je úplně jiná kapitola. Útulek Dogpoint vydává už pátým rokem kalendář, tentokrát na téma Každý pes je hrdina. Moji malí hrdinové to nejspíš neocení… ale já se nemůžu dočkat, až dorazí náš kousek z tiskárny. V nabídce je kalendář stolní i nástěnný a jeden krásnější než druhý. Zisk z prodeje půjde na provoz útulku a zdravotní péči pro pejsky.

Máte v okolí spřízněné pejskaře, kterým byste chtěli udělat radost? Máte kolegu v práci, kterého by potěšil originální a praktický dárek k Vánocům? Máte ve stěně díru, kterou vyhlodal váš brouček když se sám doma nudil, a nevíte, čím ji překrýt? Pak je pro vás kalendář z Dogpoint to pravé! A žádná horká čokoláda vás o svátcích nezahřeje tak jako vědomí, že díky vám jsou něčí chlupaté tlapky v suchu a pohodlí. Podpořte dobrou věc. A dejte pusu na čumák vašemu mazlíkovi, který si jistě bude celou zimu hovět v teple a cpát se dobrůtkami.

Štěně jako štěně

Správné štěně by mělo mít čtyři packy, dvě uši, jeden čumáček a maximálně jeden ocásek. To ví každé malé dítě a není problém si pohlídat, aby vám místo štěňátka někdo nepodstrčil například prťavého pásovce. I když ten má taky čtyři packy… Nicméně, pokud propadáte dojmu, že je štěně jako štěně, že správný počet uší stačí a že „nebudeme přece chodit na výstavy, nepotřebujeme doma šampiona“, tak se z něj zase hodně rychle vzpamatujte. My taky nechodíme na výstavy. Ale stejně tak si rádi odpustíme i extrémně časté návštěvy veterináře, děkuji mnohokrát.

thumb_DSC_0109_1024

Nebudu nijak přehnaně moralizovat a šířit osvětu… ale moment, vlastně budu! Protože tady se nebavíme o pořízení věšáku na ručníky, ale o živém kamarádovi, parťákovi na dalších X let a je snad v zájmu každého z nás, aby se prcek měl hezky a měl dobrý život. Naštěstí to nemusím psát všechno od začátku, protože to už za mě udělali jiní, mnohem povolanější. Pro všechny potenciální majitele psů: sežeňte si knížku Továrna na štěňata a nezvedejte se od ní, dokud ji nepřečtete třikrát + jednou pozpátku. A pokud by to pro někoho bylo neúnosně časově náročné, může mrknout alespoň na tenhle článek o výběru štěněte.

Štěně zkrátka není produkt, který by se dal vyrábět v neomezeném množství a s minimálními náklady. Štěně je živý tvoreček, někdy až tak, že kvůli němu nevíte, kam dřív skočit. Kupujeme si psa jako přítele a společníka a podle mého názoru je zázrak, že s tím pes vůbec souhlasí a chová se k nám jako k vlastním. Tak na kamarádovi nešetřete. Štěně má právo na dobrý start do života a jeho budoucí majitel by to neměl brát na lehkou váhu.

Jsme z chovatelské stanice a jsme na to hrdí! Oba kluci jsou a vždycky budou Francouzské lilie. Vybrat si dobrou chovatelskou stanici bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat, a hřeje mě vědomí, že naši broučci měli od začátku krásný život a tolik mazlení, kolik se jen do brabantíka vejde. A kdo nehledá šampiona ani konkrétní  rasu, vždycky může vyrazit do útulku a najít svého kamaráda mezi těmi, kteří zatím neměli tolik štěstí.

Období strachu

První knihou, ze které jsem čerpala informace o psím maminkování, byla Dášenka. Trošku naivní, ale přece jen hodnotná příručka, dalo by se říct. Přinejmenším neukazuje štěňátko jako rozkošného plyšáčka, který na vás celý den jen věrně zírá a kam ho postavíte, tam ho večer najdete. Musíte uznat, že je v tom téměř snaha šířit osvětu a odradit děti od toho, aby neuváženě loudili na rodičích pejska. A taky díky Dášence vím, jak se fotografuje štěně. Jak? Přece špatně. A je mimochodem úplně fuk, jaký máte foťák.

muffinek

Když došlo po letech na skutečné pořizování pejska a bylo zapotřebí nastudovat si nějakou non-fiction „psí“ literaturu, přečetla jsem Když jde štěně do světa od Linn Palmové. Je to báječný rádce do začátku, obzvlášť pro ty, kteří zatím viděli psa jen na obrázku. Ale nesmí se brát až tak úplně doslova… Je to zkrátka severská výchova. Prakticky vám zakazuje štěně jakkoliv usměrňovat nebo se mu vměšovat do života. Vodítko nikdy nesmí být napnuté, nikdy nesmíte zvýšit hlas, nikdy nesmíte tohle a tamto… Zkrátka chraň vás ruka Odinova, jestli se na štěně byť jen zle podíváte. No. Řekněme, že takhle vychováte sotva brabantíka. Ale pokud si hodláte pořídit vlčáka – tak Cesara na vás! Viz předchozí příspěvek (Ave, Cesar!).

thumb_DSC_0042_1024

Ovšem z hlediska každodenní „údržby“, pořizování výbavy a celkově získání představy o tom, co to znamená mít doma psa, je kniha základem, bez kterého byste vůbec nikam dál neměli pokračovat. Nevsázejte jen na internet, kde je odborníkem každý, kdo se za něj prohlásí. Řadu věcí si člověk předem neuvědomí, nenachystá a štěněte se pak nezeptáte. Štěně spoléhá na to, že jste psí mámou a basta. Psí máma ví všechno sama.

Například, řekněme, koho by napadlo, že štěně v průběhu dospívání prochází několika „obdobími strachu“, jak to nazývá autorka. Zdálo se mi to nepravděpodobné až postavené na hlavu. Malé štěňátko, které se jeden den projevuje téměř jistě a vyrovnaně, se přes noc začne bát i vlastního stínu a třeba týden bude poplašeně štěkat při sebemenším zašustnutí. To zrovna. Ale věřte nebo ne, bylo to přesně jako v knížce. Ve čtvrtek jsme mohli projít známou trasu kolem domu úplně v klidu a Dobby se nesl jako páv, v pátek ale ze stínů vyskákali bubáci a najednou štěkal na popelnice, na motorky, na dopravní značky… Výborná rada je pomalu a nenásilně štěně dovést (dotáhnout na vodítku) až k předmětu hysterie a pak si na něj sáhnout. Štěně pochopí, že když vás to nesežralo, nesežere to ani jeho, a můžete pokračovat. No jo. Ale co když štěně štěká na jedoucí vlak? A nebo – tady ponechávám prostor pro vaši fantazii – co byste mi poradili, když Dobby dostal záchvat při objevení pána, který v kleče, napůl ukrytý pod autem, spravoval… no kdo ví, co to tam všechno je. Koukal z něj jen zadek a Dobby se mohl pominout. A to mám jako přijít a říct Promiňte, můj pes se vás strašně bojí, mohla bych vám sáhnout na zadek, aby pochopil, že nejste strašidlo???

muffin-boty

Zkrátka musíte být připravení na všechno. Vhodná literatura vám pomůže předcházet nedorozuměním mezi vámi a štěňátkem, která by vás oba mohla jen zbytečně stresovat.

Ave, Cesar!

Správný pejskař fanatik musí mít i svou psí knihovnu. Tedy prý by nemusel mít nutně celou polici knih o zvěrolékařích, krmení, o výběru plemene, výchově a socializaci… ale to mi nikdo včas neřekl. Každopádně přinejmenším jeden dva svazky na téma „pes a příbuzné katastrofy“ by se každému páníčkovi doma hodily. Já jsem právě dočetla poslední knihu od Cesara Millana Krátký návod, jak udělat psa šťastným a kluci jsou spokojení až na půdu. No tak ne… Ve skutečnosti chrápou v pelíšku a literatura je ani v nejmenším nevzrušuje.

muffin-stromovka

Já si ale ve své tvrdohlavosti myslím, že by jim nějaká ta maličká změna nemohla ublížit a že nikdy není pozdě na to dovzdělat se v oblasti psího rodičovství. A tak jsem důkladně prostudovala – mimochodem velmi ledabyle přeloženou – příručku od samotného zaříkávače psů a objektivně ji srovnala s naší denní rutinou. No… Předem bych chtěla upozornit (pro ty, kdo Cesara neznají), že pan cvičitel má za společníka pitbulteriéra – já brabantíky! To jen tak, aby bylo jasno…

V čem (zatím a trvale) pokulháváme:

1. Spaní v posteli
Spíme v posteli jako celá smečka a jsme na to hrdí!

2. Vůdce smečky
Cesar vyžaduje rozhodného a klidného vůdce smečky, kterého budou všichni bez rozdílu respektovat. Tak kdyby se spojily nejlepší vlastnosti nás všech, třeba by z toho skoro jeden víceméně-vůdce byl… ale jen skoro.

3. Pravidlo Pohyb – Disciplína – Náklonnost
A v tomto pořadí, přátelé. No řekněme, že tohle zvládáme tak na padesát procent… Přesněji v létě je to „pohyb, náklonnost, disciplína“, v zimě „náklonnost, pohyb, disciplína“. Ono se to lehce řekne, že pes musí mít jasná pravidla, hranice a omezení. Jenže když má brabantík 24 hodin denně výraz, který vás nutí se k němu rozběhnout, vzít ho do náruče a vykřiknout „Kdo ti to udělal?!?!“, to se těžko vychovává. Nedávno nás na ulici zastavila moc milá paní a když si kluky dostatečně poňuchňala, zeptala se nás přísně „A spinkají doufám v posteli, že ano???“. Ale děláme, co můžeme. Umíme sedni, lehni, pac a čekej. To je na brabantíka už skoro vojenský dril.

V čem jsme poslušní páně Cesarových přikázání:

1. Výběr psa
Asi nejlépe zpracovanou částí knihy je kapitola o výběru psa. Pokud by se jí člověk bez výhrady řídil, eliminoval by prakticky veškeré možné chyby při pořizování psa a následky z nich plynoucí. Jsem na nás pyšná (a stejně tak na kluky), když můžu prohlásit, že v tomto směru jsme postupovali zodpovědně a uvážlivě a že brabantíci jsou tím nejlepším, co naši smečku mohlo potkat. Brabantíci prostě vedou!

2. Nároky jednotlivých plemen
Cesar popisuje skupiny, do kterých se dělí jednotlivá plemena psů, a zároveň dodává specifické požadavky na výchovu a péči o ně. Samozřejmě mě nejvíc zajímalo, co si myslí o těch nejmenších chlupáčcích… A můj psí guru nezklamal – píše, že tím nejlepším, co můžeme udělat pro společenská a „toy“ plemena, je nechat je skutečně být tím, čím jsou. Být psy. Ne hračkami, plyšáčky, miminky a panenkami. Vozit psa v kočárku? Pořídit mu luxusní obojek s mašličkou? Postýlku? A dudlíka?? Kolik fotek pejska s dudlíkem už jste nutně museli vidět… To by nedokázala zprostředkovat armáda maminek ani za měsíc! Nechte svého pejska (i když váží tři kila a vypadá jako opička) aby byl psem. Aby byl vlkem, šelmou, zvířetem. Koneckonců – když už ho nutně musíte mít na fotce v šatečkách, od čeho je tady Photoshop? Nikdo skoro nepozná rozdíl… :)

muffin-obleceny